Autorka se zase jednou omlouvá
  za nehoráznou nečinnost blogu
  a bude se jí snažit doopravdy v nejbližších dnech
  až týdnech napravit.
   Autorka také zděluje světu, že krom toho,
  že musí řešit momentální situaci v rodině, si právě plní své sny a proto zanedbává nejen blog
  ale i jiné společenské aktivity a to jí upřímně mrzí. 

Fears and slyness- 2

28. května 2008 v 18:36 | Shady, Nephthys, Alex |  Příběhy

Liščí dívka


7:10... obvyklé čtvrtkové ráno.. Vlastně neobvyklé, pokud pro vás je neobvyklá holka, sedíci před zrcadlem s liščíma ušima a chvostem... Koukala do zrcadla, a dělala různé xichty. "Snídaně!" zakřičela její matka a zaklepala při tom na dveře. Dívku to vylekalo a uši i chvost rychle zmizeli. Bylo slyšet, jak matka jde dolů schodama, což jí uklidnilo. Přečesala si dlouhé hnědé vlasy, nasadila čelenku a vyšla ze své izby. Na schodech se potkla, o autíčko svého brata, a zletěla dolů.. Ozval se bratrův smích a provokační otázka: "Není ti nic, sestřičko?.." Dívka se postavila, vlepila bratrovi a sedla si za stůl. Mladší bratr- Tommy se rozbrečel. "Nephthys! Nefackuj svého bratra" okřikla jí matka. "No..." odpověděla jí dcera. Zasloužil by fackování při každé příležitosti. Přemýšlela Nephthys. Snědla snídani, vyčistila si zuby(čekalo jí překvapení, protože jí brat vyměnil zubní pastu za mlíko), oblékla se a odišla do školy.
"Kruci... teď kvůli tomu idiotovi přijdu pozdě." říkala si Nephthys a utíkala na autobusovu zastávku. Jen tak tak stihla nastoupit do autobusu. Bylo poloprázný, tedy... bylo tu osm, devět nebo možná i deset lidí. Řidič se choval jaksi podivně, ale klidně to mohlo být z nízkého tlaku, kterej byl cítit už celé tři dny.
Nephthys si sedla na židli, což byla opravdu výjmečná situace, otevřela tašku a hledala školní rozvrh... První hodinu měla Francoužštinu, kterou nikdy neměla v lásce a ještě k tomu, jejich učitelka přišla vždy přesně, nikdy ani o minutu dřív nebo pozdě.
Autobus začal zrychlovat. Zvláštní, obvykle by tady měl zastat na zasávce..Pomyslela si Nephthys a dost jí to znepokojovalo. Naházela školní věci zpět do tašky a utíkala na začátek autobusu, za řidičem. Zaklepala na okínko. Řidič, na ní kouknul, výrazem šílence, nebo nějakého ďábelského vynálezce. "Co si přejete?!" zeptal se. Nephthys to zaskočilo, ale rychle se vzpamatovala. "Myslím, že jdeme moc rychle..." odpověděla mu. Řidič šlápnul na plyn. "Brzy, už nepojedeme vůbec." řekl a začal se smát. Smál si jako naprostý šílenec. Jeho plán byl dokonalý. Už jely kolem 150-ky a on pořád zrychloval. Všichni v autobuse začali křičet, bouchat na dveře, okna, rozbíjet sklo. Jeden muž vyskočil oknem, ale odrazil se od zeme, jako nějaká lopta a dopadl na střechu malému sportovnímu autíčku. "Ne... nemůžu umřít, nechci umřít, nechci, aby umřel vůbec někdo..!" křičela Nephthys... A zrazu.. Náraz.. Autobus vletěl plnou rychlostí o okraj cesty, stočil se a nabral sebou pár aut. Zastavil až nárazem do stromu a pak najednou vybuchl..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama