Autorka se zase jednou omlouvá
  za nehoráznou nečinnost blogu
  a bude se jí snažit doopravdy v nejbližších dnech
  až týdnech napravit.
   Autorka také zděluje světu, že krom toho,
  že musí řešit momentální situaci v rodině, si právě plní své sny a proto zanedbává nejen blog
  ale i jiné společenské aktivity a to jí upřímně mrzí. 

Říjen 2009

Chybíte mi

26. října 2009 v 11:49 | Shadya |  Sth...(something)
No jo, já vím, že tenhle blog tu umírá a vše zaniká... Ale prostě na to nemám čas. A jen před pár dny mi přišlo zboží, které sem si objednala, abych mohla mít alespoň nějaký internet, i když stejně píšu tyhle články do mailu a posílám je Elaine, aby mi je zvěřejnila.
Taky bych se ještě jednou chtěla omluvit Jane a Iluminii, že nic nepřidávám, že sem absolutně neaktivní a doufám že pořád členem sem, protože bych alespoň v jednom klubu ráda zůstala. A jo Jane, určitě by sem si všimla, kdybys zrušila stránku(pozn. zvláštní že blueboard chaty a podobně mi tady fungují ;D).
Ach... musím se vám zase asi vykecat... Prožívám docela těžké období, nevím ani čím to je, jsem k lidem taková jiná a když si uvědomuju jak moc sem se za tu dobu změnila. Každou noc usínám s tím, že přemýšlím, jak to vše bylo pře pár lety. Jak to bylo, když sem si tenhle blog založila. Pořád tady byly nové a nové věci, články. Pamatuju si ten skvělý pocit, když sem se přidala k Simple-layouts a k původné zostavě... Už ani nevím, kdo tam byl... Jane, Saryna, Já a myslím že další 2, nebo 3 lidi. Řeknu vám, když sem si prohlížela obrázky od El, naše staré layouty, ta prvotní díla, řekla sem si, že už se nechci zlepšovat ve photoshopu, že chci dělat ty "staré a otrasné"(no dobrá "staré a dobré" )layouty :D:D A pak mě to vždy hned opustí a zas mi něco začne našeptávat, ať pokračuju... jenom možná pomaleji ;)
Navíc... nechci vás vyděsit ale mám docela problémy s krví... a se zubama, před třema dny mě operovali, protože mi jeden zub narážel na druhý a nějak se deformoval až sem přestávala vnímal na levé oko. Můžu vás ale ujistit, že už sem naprosto v pořádku. Tedy alespoň se zubama :D
Co se týče té mé krve. Zatím mi nezjistili, co mi je. Často omdlývám a někdy mám zvláštní pocit v plíchích, jako kdybych se dusila. Nechci vás tím strašit, nebo obtěžovat, ale pochopte, potřebuju to dát ze sebe ven.

Taky bych.. a plánuju to už od mého odjezdu.. chtěla vám všem poděkovat, hlavně za návštěvu mého blogu, který vám též děknuje a taky trochu zavcspomínat si.
A samozřejmě udělat si něco jako přehled mích milých internetových i neinternetových přátel, páč už nevím, kdo sem chodí a proto, pokud se mi na tenhle článek neozve alespoň 1/3 lidí, nepřidám další... Jaká motivace ;P

Začnu třeba... Těmi i internetovými i neinternetovými přátely- věčnými protiklady, kdysi kamarádkami, teď nejvěčšími nepřítelkyněmi - Kirikawi a đa$HkY
Holky, děkuju vám, že ste ani jednou nenechali na mém blogu ani jeden komentář a teď to nemyslím ironicky. Zvláštní, Že sem si vždy připadala jako nějaká zeď mezi vámi. Má milovaná emo... :D:D haha, no dobrá Scene Kirikawa a růžová opravdová blond holka đa$HkA, holky, bez vás je mi tady opravdu smutno. Nedokážu sama potáhnout kampaň proti obezitě :D:D

Teď přejdu k Elaine. Si má pravá ruka a nevím co víc k tomu dodat.. Snad jen, skvělé Halloweenské layouty a opět napínavá kapitolka Kali :D:D

Jo no, tím sme právě uzavřeli tu první skupinku, tak přejdu k další, pouze(zatím :D) internetovými přátely. Začnu nějak nečekaně... Třeba Long (že ste to nečekali, že ne?). Vlčice, co se s tebou stalo?? Za pár let a měsíců ses docela změnila... Zvláštní, že sem si tě pamatovala trošku veselejší a teď na mě působíš tak smutným dojmem. I když to samé se dá říct o věčšině. Třeba Jackie/Girly/Onyxia(kruci, ty máš těch přezdívek požehnaně) prošla taky změnami. Stejně tak bych mohla jmenovat i Bellu i když...
Kým bych asi tak pokračovala... jo no věčným sluníčkem Andy-sama:D Jane a Sarynou.
Jo a přejdu k spolehlivé Pal-Lathien. Proč? Hrozně mi nekteými článkami připomeneš, že bych měla taky něco na svůj blog přidat. Načerpám zas tu oblíbenou, fantasy náladou.
Ou, to mi připomíná, že bych skoro zapoměla na Nymonyryu, Triany, dokonce i na Kogyho.
A taky na osobu jménem Wolfa Rasha
a Ettelwen. Který můj blog nejspíš nenavštíví, ale je hezké je alespoň vzpomenout :D
Jo a taky musím vzpomenout mýho bratránka, který by vás holky rád spoznal(heh, nechápu, že sem se nechala přemluvit abych to sem napsala, i když čokoláda je docela výhodná ponuka :D).
Jo a.. nechtěl by mi někdo udělat podzimný layoutek? Pro vaši kamarádku, vzdálenou jen "pár" tisíc kilometrů n_n?

Graphické NĚCO

3. října 2009 v 19:15 | Shadya |  Graphic
Tohle je to NĚCO, co sem stvořila... Byla bych docela ráda, kdyby to dal někdo na Iluminea.blog.cz místo mě.. protože jak už sem řekla, nastavování článků předsi jenom chvilinku trvá.. a právě proto mi to tu vše zvěřejňuje El...
Tohlě NĚCO.. a netuším vůbec co to je, sem ztvořila v tom nejvěčším amoku, jaký sem kdy já měla...
Naprostá zuřivost, zlost, nenávist a všechno negativní so se jenom dá cítit :D
A protože sem už naprostý cvok a úplně mi hráblo... si klidně kritizujte jak chcete, stejně nejspíš půjdu do ústavu :D:D A bude ze mě možná druhý Melancholy, kdo ví... nebo skončím jako nějaký jiný psychopat... Bwhahaha
Takže.. nazvěte si to jak chcete... ale je to po dlouhé době nějaký grafický výtvor odemě...
PS. Sem naprosto normální xD




Denník mé sestry

1. října 2009 v 19:09 | Shadya |  Příběhy
Předem se omlouvám za nečinnost všem přátelům, zejména i Iluminea teamu, ale pořáde sem ještě nemám přístup k internetu do svýho notebooku; jedině přes wi-fi. Stejně tak mám ale toho hodně ve škole i ve volném času. Právě proto sem pověřila Elaine, jako mou pravou ruku, která bude přidaávat články na můj blog- ty, které je pošlu přes e-mail, nebo formou sms, protože, jak jistě víte, načítání ztránky blog trvá předsi jenom, nějakou tu chvilunku :D

Taky vás chci obeznámit s mou prací na hodinu angličtiny- je to vlastně slohová práce a částečně i má předpříprava pro Legendy, draci a JÁ. Přeloženo(a trošička doupraveno) z mé "geniální" angličtiny :D Mám zatím jenom 3 kapitoly v angličtině, ale pro vás sem každou rozdělila na dvě částí... Aby ste si to užily. Potřebuju taky aby ste to ohodnotili. Jo a, omlouvám se za chyby... Pokud ste nuceni mluvit 3 jazykama, nejdřív češtinou, pak slovenčinou a pak ještě angličtinou, máte z té gramatiky pořádnej guláš...

Denník mé sestry (Sister's diary)
Nemíchejte gothic, slzy a depresi! (1/2)

"Waiting,..." "Lover,..." "'n me-e"
"Ceci!" "Just with you-" "No tak, Ceci!"
"Cože?" vyštěkla sem a prudce otevřela oči. Byla sem zmatená a částečně dezorientována, protože se mi ještě nestalo, abych usnula zrovna na koncertu.
"Tak jak dlouho?" zeptala sem se.
"Už skoro tři písničky." odpověděla mi, aniž by se na mě podívala.
"Promiň, já-" ani sem nastihla dokončit větu, protože mi zvlhly oči a já musela otvrátit tvář. Už-už sem čekala, že se mi spustí proud slz a já se tady rozbrečím jak malé dítě, ale nestalo se tak. Alespoň jednou sem vyhrála tenhle boj s emocemi.
Opatrně sem zívla, tak, aby to Mira viděla a otočila sem se k ní.
"Přepracovanost." podotkla Mira.
"Jo." souhlasila sem.
"A právě proto sme tady, Ceci!" poznamenala a pokračovala: "Nakládáš si toho v poslední době tolik, že to nedokážeš uníst. A především zapomínáš na své přátelé a společenský život!"
Ve svém proslovu pokračovala dál, ale já jí už nevnímala. Co ona věděla? Mira měla být mojí nejlepší kamarádkou, ale v podstatě se tak vůbec nechovala. Čekala sem od ná věčší podporu a místo toho mě vytáhla ven a vzala na koncert SVÉ nejoblíbenější kapely.
Po tichu sme se rozvzlykala.
"Ach Ceci, už né!" lítostivě povzdechla Mira, když si všimla jak se dusím svým pláčem. "Alespoň teď na to prosím nemysli... Ceci!"
Tak tohle je tvá podpora! Pomyslela sem si a snažila se uklidnit, což mělo neneštěstí úplně opačný efekt a já se rozřevala na plný pecky.
Musím prič! Napadlo mě, ale nemohla sem ze sebe vydat ani hlásku. Nechtěla sem se ztrapňit před všema lidma a navíc, pár sedící za mnou na mě znechuteně koukal. Vytáhla sem z tašky balíček kapesníků, jeden z něj vytáhla a utřela si slzy. Ještě že mám voděodolní řasenku. Nad touhle myšlenkou sem se musela pousmát. Poslední dobou sem se o vzhled vůbec nestarala a těď mě trápí to, jestli nemám rozmazáné oči. To je opravdu úspěch! Myšlenka, že se můj psychický stav alespoň o něco zlepšil uvolnil tu obrovskou zábranu v mém krku a já mohla opět mluvit.
"Nemůžu tady zůstat." pošepla sem Miře. "Musím domů."
Zdálo se, jako kdyby jí to ani nevadilo, zřejmě si chtěla naplno užít koncertu a nějaká ubulená kámoška jí v tom jen překážela.
Zrovna když sem se ale postavila, rozzářila se světla reflektorů a nasměrovala si to přímo na mne. Celá uplakaná sem se otočila k sympatickému spěvákovi, který vzápětí ohlásil něco do mikrofonu, načež se ozval obrovský potlesk a jásot. Celá zmatená sem tam stála jak přikovaná, koukala kolem sebe a absolutně ničemu nerozuměla, když v té chvíli do mě Mira ze zadu strčila a nadšeně řekla: "Tak běž dolů!"